Příběh o hledání svého já a hormonální józe - ČÁST PRVNÍ

Jmenuji se Adéla Asteria Bavlšíková, jsem certifikovaná lektorka Hormonální jógové terapie podle Dinah Rodrigues, moje kurzy navštívilo už více než 5000 žen, jsem zakladatelkou a majitelkou Centra hormonální jógy. Sepisuji pro Vás svůj příběh, protože přes všechny bolesti a smutky, které mě v životě potkaly, si svůj život naplno užívám a možná právě toto psaní bude pro mnoho žen motivací, nadějí nebo inspirací. A třeba se i potkáme na některém z mých kurzů :) Přeji příjemné čtení :)

Nečekejte, že v tomto článku na pokračování najdete jasnou odpověď na otázku, co bylo příčinou mých čtyřech samovolných potratů a taky nečekejte odhalení, proč nyní mám to největší štěstí a můžu v náruči chovat svoji krásnou a zdravou dceru. Čekejte příběh, jak jsem vše viděla a vidím já. Co jsem absolvovala a čím jsem si prošla. Co z mého pohledu přispělo a co naopak neprospělo.

"Kdyby to záleželo jen na mně, rodím, nosím, hýčkám a mazlím svoje děti už od 15ti let :) Ale nezáleželo, od prvních náznaků menstruace jsem trávila mnoho času u gynekologů, nějak to nebylo úplně tak, jak bych si představovala a popravdě ani můj gynekolog nebyl úplně nadšený z mého menstruačního cyklu. Vývoj mého reprodukčního ženského fungování byl trochu pomalejší a zmatenější, než u většiny dívek mého věku, tak mě pan doktor začal hormonálně stimulovat, v mých 14ti letech jsem brala prášky, které užívaly maminky některých mých spolužaček na přechodové problémy. A tak začal můj velký hormonální maraton, menstruační cyklus řízený pilulkami a stejně nefungoval podle mých ani pana gynekologa představ. Přišel můj šestnáctý rok a taky geniální nápad mého "pilulkami osvíceného" gynekologa a tak jsem si šla s hlavou vztyčenou pro svoji první hormonální antikoncepci, pro moji poslední jsem si šla o deset let později. Z tohoto desetiletého období si pamatuji jen pravidelné krvácení po 28 dnech provázené ukrutnými bolestmi, sem tam fakt hodně silná migrénka, při které jsem málem potřebovala slepeckou hůl, protože jsem velkou část dne téměř neviděla a když jsem začala vidět, znecitlivěla mi třeba ruka nebo jazyk. No nic, dál jsem zvesela a s hlavou vztyčenou papkala pilulky, jako správná hodná holka jsem nevynechala ani jedinou. Po určité době(omlouvám se, ale nemám paměť na přesná data) se k migrénám připojily dost zvláštní stavy, z veselé Adélky byla najednou tak trochu úzkostlivá depkařka, to mi bylo asi 22let. Fakt divný stavy, kdo by si přeci přál, aby s ním spadlo letadlo, měl pocit, že chce za jízdy vyskočit z auta(nepředstavujte si žádné dramatické scénáře, to vše se odehrávalo v mé hlavě), nebo si nepamatoval, co dělal předchozí večer? Přeci tak trochu divnej člověk, ne? Ale stal se zázrak. Moje nová paní gynekoložka mi změnila pilulky, řekla: "Ty ty ty, hloupej bývalej doktore Adélky. Co jsi to Adélce předepsal?". No a depky byly najednou pryč, z minuty na minutu, z pilulky na pilulku. Migrény sice zůstaly, ale co už. A jede se dál. Ještě pár let s migrénami a šup šup na Trombotické centrum, protože už jsem neurology hodně otravovala, ono nevidět a tahat za sebou ruku není úplně praktické pro běžné fungování. Tak a je to tady. Leidenská mutace... Telefonát: "Adélko, hned tu pilulku vyplivni z pusy a ať už Tě nikdy nenapadne si ji znovu brát. Nechceš přeci dostat mrtvici." Hormonální antikoncepce, uzavřená kapitola...." To mi bylo 26let. A co bylo dál? Dozvíte se již brzy :)