Příběh o hledání svého já a hormonální józe - ČÁST DRUHÁ

Druhá část článku, ta nebude tak veselá jako ta první :) Tato část jsou moje vzpomínky, které jsou popsané s mým dřívějším nastavením, kdy jsem věřila, že mi pomůže někdo jiný(lékař, terapeut, jógový učitel,...). Záměrně se nebudu ke vzpomínkám vyjadřovat svými současnými znalostmi. Prostě budu psát, co a jak si pamatuji.

Po vysazení hormonální antikoncepce (dále jen HA) jsem si řekla, že tedy asi nastal čas, kdy by mohlo přijít miminko, bylo mi 26 let. Měsíc po vysazení HA jsem čekala menstruaci, ta nepřišla. "Že by bylo miminko už na cestě?" napadlo mě. Ale těhotenský test byl sněhově bílý. Rozhodla jsem se, že počkám, jestli se menstruace nedostaví později. Čekala jsem další měsíc a pak ještě další. Po třech měsících bez menstruace jsem zavolala své tehdejší gynekoložce, řekla mi, ať ihned přijdu na kontrolu, že nemůžu být bez menstruace déle než tři měsíce (A co ty ženy, které užívají HA, díky které vůbec nemenstruují???).

Paní doktorka mě prohlédla a oznámila mi, že se menstruace bez hormonální substituce nedočkám. Já se zeptala: "Jako nikdy?" a paní doktorka mi odpověděla: "S největší pravděpodobností ne." Můj další dotaz zněl: "A co miminko?" Paní doktorka odpověděla: "Jedině s pomocí umělých hormonů. Když nepomůže hormonální stimulace, tak umělé oplodnění." Dostala jsem hormonální substituci na úpravu menstruačního cyklu (která byla v souladu s Leidenskou mutací) a zeptala jsem se, jestli můžu otěhotnět a paní doktorka mi řekla, že pokud budu brát tyto prášky, tak ano, prý můžu otěhotnět. Aspoň malá naděje pro mě, jinak strašné šoky. Vyšla jsem z ordinace úplně zničená. Plakala jsem a plakala a plakala a plakala.....

Když jsem se vyplakala, řekla jsem si, že to přeci musí nějak jít i bez doktorů. Objednala jsem se k jednomu nejmenovanému léčiteli, ten mi při první návštěvě řekl, že když teď otěhotním, tak buď porodím postižené dítě, nebo při porodu zemřu. Tak to byl pro mě další masakr. Zvlášť když se jednalo o léčitele, který byl uznávaný rodinou mého bývalého manžela. Tak jsem znovu plakala a plakala,... Nebudete tomu asi věřit, ale já k němu začala chodit na "terapie". Zachvátil mě obrovský strach.

K alternativním metodám, které jsem vyzkoušela v tomto období, se vrátím v další části článku na pokračování.

Teď zpátky ke klasické medicíně...

Další návštěva u mé gynekoložky byla přibližně za měsíc. Šla jsem na ultrazvuk k její kolegyni a ta mi oznámila, že podle ultrazvuku mám Syndrom polycystických vaječníků(dále jen PCO). S "nálezem" jsem kráčela za svou paní doktorkou a ta mi oznámila, že nemám PCO, že bych byla celá chlupatá, měla bych knírek a byla bych tlustá. "Aha, Takže nemám polycystické vaječníky." Další kontrola za měsíc. Opět ultrazvuk a tentokrát pan doktor: "Vy máte PCO podle ultrazvuku." A já, že nemám. Opět kráčím za svojí paní doktorkou. " Tak paní doktorko, tak asi opravdu mám PCO." Paní doktorka: "Dobře, tak když chcete mít jistotu, uděláme krevní testy."

Další návštěva u paní doktorky. Výsledky krevních testů. "Vidíte tyto hodnoty?" ukazuje do papíru s výsledky. "Tak podle nich nemáte PCO." Já: "Dobře, tak děkuji."

Další návštěva za měsíc, opět ultrazvuk a opět úplně jiný doktor: "Vy máte PCO." A já: "Nemám, paní doktorka mi dělala krevní testy." A pak mě napadlo: "A mohl byste se v počítači podívat na ty moje výsledky?". Pan doktor: " No jasně." Kouká na výsledky a konstatuje: "Ale Vy máte Syndrom polycystických vaječníků i podle krevních testů. Navíc máte i zvýšenou hladinu hormonu prolaktinu." Tak to mě opět vykolejilo (což s mojí totální hormonální nerovnováhou nebylo ani tak těžké). Šla jsem za paní doktorkou a zeptala se jí, co to má znamenat. A ona mi na to řekla: "Když teda chcete mít Syndrom PCO, tak ho mějte, pošlu Vás na operaci, na drilling vaječníků." Moje reakce: pláč, pláč a pláč. Na to reakce mojí TEHDEJŠÍ gynekoložky: "Proč brečíte? Máte snad nějaké onkologické onemocnění nebo co?" Na to jsem odpověděla, že naštěstí nemám a že se s ní loučím. Od té doby jsem se u ní už neukázala.

Přes svého velmi dobrého známého jsem se dostala na kontrolu k jednomu z našich nejlepších odborníků na neplodnost. Návštěva byla velmi krátká. Vyšetřil mě, oznámil mi, že mám PCO, ale to by prý nebyl až tak velký problém. Že prý hlavní problém je, že mám zmenšenou dělohu (Kdo by se divil, když jsem začala brát hormonální antikoncepci ještě v době, kdy můj reprodukční systém nebyl zdaleka vyvinutý. Tak jsem se dozvěděla, že ani moje děloha jaksi nedorostla). Prý bude problém s otěhotněním. Tak jsem se s panem profesorem rozloučila a co myslíte? Plakala a plakala a plakala. Byla to pro mě velmi intenzivní hormonální a emocionální horská dráha.

Takže zrekapituluji moje tehdejší diagnózy: Leidenská mutace, Syndrom PCO, zmenšená děloha, zvýšená hladina hormonu prolaktinu, anovulační cykly, amenorea-chybějící menstruační krvácení. A vzhledem k hormonální stimulaci jsem byla nateklá kvůli zadržované vodě a psychicky dost labilní. To jsem prostě a jednoduše nebyla já.

Přes svého dalšího známého jsme se s bývalým manželem dostali k primářce jednoho nejmenovaného Centra asistované reprodukce. Tam jsme vkročili a já hned hlásila, že nechceme umělé oplodnění, že chci jen vědět, kde je problém. Hromada vyšetření a testů. A výsledek? Já potvrzený Syndrom PCO a můj bývalý manžel velmi špatný výsledek spermiogramu a paní doktorka mi řekla: "Vás umíme (tím myslela hormonálně nastimulovat), ale kvůli špatnému spermiogramu budete muset podstoupit umělé oplodnění." Vyžádali jsme si ještě kontrolní spermiogram, který dle slov paní primářky dopadl stejně špatně (ne-li hůř). Papír s výsledky jsme do ruky nedostali. Ale i tak jsme odmítli umělé oplodnění. Tenkrát byl u paní primářky můj bývalý manžel sám. Dle jeho slov mi paní primářka naštvaně vypsala recept na hormonální substituci, aniž by se podívala do mojí zdravotní karty, kde měla uvedeno, že mám Leidenskou mutaci a nesmím tedy podstoupit hormonální stimulaci bez prověření, zda je v souladu s touto genetickou mutací(což vzhledem k nežádoucím účinkům nebyla). No, pro mě opět šok. Ale tentokrát jsem neplakala, tentokrát jsem zuřila (ještě jednou připomínám svoje nevyrovnané hormonální hladiny). Můj bývalý manžel šel na kontrolní spermiogram do jiné laboratoře a výsledek? Spermiogram ukázkový na jedničku s hvězdičkou. Také má teď s jeho současnou ženou dvě krásné a zdravé děti. Za což jsem moc šťastná.

Teď přichází moje poslední zkušenost s Centry asistované reprodukce. Navštívili jsme jednoho skvělého doktora, ze kterého jsem cítila empatii a že ví přesně, o čem mluví. Měla jsem dobrý pocit. Vše jsem s ním probrala. Řekl mi, že při "léčbě" neboli stimulaci, kterou mi nastavila předchozí doktorka (ta která nechtěla připustit, že mám polycystické vaječníky), fungovala u mě ještě více jako antikoncepce, protože jsem neměla ovulaci, a když se tyto prášky berou před ovulací, tak jí naopak blokují, místo aby ji podpořily. A jak se známo bez ovulace otěhotnět nejde. Takže její tvrzení, že můžu během této léčby otěhotnět, bylo mylné. A když jsem mu řekla o nabízeném drilingu vaječníků paní doktorkou, tak se velice divil, protože tato metoda je prý už dosti zastaralá a provádí se u těžkých případů PCO a je podle něj dosti riskantní. Rozhodl se nasadit mi hormonální léčbu s ohledem na Leidenskou mutaci.

V další části článku se dozvíte, jak dopadly moje návštěvy nejmenovaného Centra asistované reprodukce s empatickým doktorem. Jaké alternativní metody a možnosti jsem v tom období vyzkoušela a taky už se konečně dostanu k nalezení té nejúžasnější metody. Můžete hádat, která to je :) Napovím... Vytvořila ji jedna báječná žena, která pochází z Brazílie.